Nesmrtelnost podle netopýrů

Většinou je spojitost Vampýrů a netopýrů považovaná za moderní popkulturní mýtus. Jak víte tak tomu nevěřím. Bylo tedy jen logické, že jsem se u netopýrů poohledl po odpovědích na některé otázky ohledně vampyrismu. Jednou z nich je údajná vampýří dlouhověkost. Netopýři se dožívají přibližně desetkrát vyššího věku než jiní savci jejich velikosti ( cca 20-35 let). Jak to dokážou? Díky hibernaci, polovinu života stráví spánkem a také díky skvělému a zřejmě vědomě ovladatelnému systému distribuce energie. V hibernaci přibližně teplota těla klesne na 10 – 1 stupeň, počet tepů klesne z 500 na 4 za minutu a počet nádechů na 5 z 300. Jinými slovy, hibernující netopýr se jeví jako prakticky mrtví. V tomto stavu jsou netopýři zranitelní a velmi náchylní na probuzení. To je vám jistě povědomé. Dalším zajímavým aspektem je vysoká spotřeba živin, kterou jsou netopýři nucení konzumovat, u několika málo druhů dokonce ve formě krve. Pro souvislost doporučuji přečíst článek Revenanti – Vampýří entiy.
Co to má společného s Vampýry? I člověk má atavistickou schopnost hibernace. Dá se tedy předpokládat, že u čistokrevných vampýrů je zcela rozvinutá. Klíčovým prvkem pro hibernaci je tzv. hnědá tuková tkáň. Zde si, zcela výjimečně, dovolím citovat z Wikipedie:

Hnědou tukovou tkáň nalezneme hlavně u novorozenců, kde tvoří až 5 % celkové hmotnosti. U nich je lokalizována v oblasti páteře, podél horní části míchy a směrem k ramenům. U dospělých jedinců ji lze nalézt v horní oblasti hrudi a krku, u obézních jedinců je však velmi zredukována nebo chybí úplně. Hnědá tuková tkáň je velmi prokrvená. Buňky mají vysoký počet mitochondrií a cytochromů, ale malou aktivitu ATP-syntázy. To znamená, že při oxidaci glukózy nevzniká ATP (adenosintrifosfát), ale uvolňuje se teplo. Toto má za následek vznik netřesové termogeneze. V průběhu času mizí z hnědých tukových buněk mitochondrie a jejich funkce se začíná podobat funkci bílé tukové tkáně.

Jak vidíte tak u moderního člověka už tato schopnost zakrněla, jako spousta jiných, ovšem v genech to máme. A nelidé jsou v podstatě vlastně jen odlišní lidé. Člověk toho má s netopýry vlastně hodně společného. Oba druhy jsou savci, naše kostra je tvořena z téže prvků, jen v odlišném poměru. Kromě délky a tvaru kostí a tkání je základní schéma stejné, společné všem obratlovcům. To je také důvod proč nepovažuji za nereálnou možnost humanoida s netopýřími křídli. Z hlediska evoluce je to jen drobná kosmetická úprava.

Ľudia, ktorí majú viac hnedých tukových buniek ako je priemer sa po najedení rozohrejú vyžiarenou energiou (zvýši sa in telesná teplota) a okrem toho málo priberajú pri konzumácii tukov. Vekom sa množstvo hnedých tukových buniek znižuje a tieto rozdiely sa strácajú aj keď (hlavne vo fitkultúre) existujú názory, že vplyvom správnych hormónov sa môžu ľudské bunky "omladiť" (v rastlinách to funguje), no a produkcia hormónov je závislá aj od faktorov, ktoré vieme ovplyvniť (dĺžka spánku, fyzická námaha, pôst...)

Presným opakom sú polynézanky, ktoré nemajú žiadne hnedé tukové bunky, takže v podstate nikdy neschudnú ani gram z toho, čo pribrali ( v praxi to znamená, že mladá štíhla polynézanka je po pôrode široká ako skriňa).

Příklad Polynésie tedy ukazuje že v lidském druhu existují odchylky tohoto tipu. Stáčí si představit opačný extrém.